Diskuze
Napsal: pát črc 10, 2009 9:09 am
Dobrý den, přál bych si, aby sem někdo psal, dalo by se to nějak zařídit?
Stránka 1 z 1
Napsal: ned črc 19, 2009 4:49 pm
třeba takhle?
Napsal: pon črc 27, 2009 9:30 am
No, úplně dokonalé!
Napsal: stř zář 30, 2009 9:48 pm
ANIČKA
JIŘÍ BERKA
Je mi docela líto, že jsem neměl šanci poznat autora tohoto zajímavého dílka, protože mne Anička nadchla. Berka dokázal zcela nenuceně několikrát začít zcela od začátku a vždy posunout děj dál od pouhého konstatování, že Anička šla do školy. Teď ale na všechno tohle zapomeňte a raději si to sami přečtěte...
- Anička šla do školy.
- Když se ráno Anička probudila, zjistila, že musí jít do školy.
- Anička ráno vstala, umyla se, učesala, najedla a šla do školy.
- Aničko, vstávej, už musíš do školy!
- Aničce se dneska do školy vůbec nechtělo.
- Aničko, moje drahá Aničko, dneska musíš do školy, nevím, jak bych ti to řekl.
- Anička otevřela nejprve pravé víčko, potom levé. Najednou se jí do očí sesypal celý pokoj. Zjistila, ke své nelibosti, že musí jít do školy.
- Kdyby se dnes byla bývala Anička neprobudila akorát na čas, určitě by zaspala, do školy by jít stejně musela, ale alespoň by přišla o první hodinu a to už samo o sobě něco znamená, nemyslíte? Anička sundala z postele nejprve jednu nohu, potom druhou, potom se vrávoravě postavila na obě dvě, jako v mátohách došla k oknu, otevřela je a vylétla rovnou k obloze. A už se nikdy nevrátila. Anička se toho rána vůbec neprobudila. Na všechno se vykašlala.
- Žádná Anička nikdy, nijak a nikde nebyla.
- Až bude někde někdy nějaká Anička, tak docela určitě nebude vyvádět takové hlouposti, jako ta naše.
- Naše Anička zjistila, že už je ráno a honem se převalila na druhý bok a všemožně se snažila aspoň na chvilku ještě o světě nevědět. Znovu usnula a zdál se ji neuvěřitelný sen. Byla královnou v království drahých kamenů a šperků a zrcadel a všechno, co měla kolem sebe, ji na slovo poslouchalo. Proplouvala tím vším a najednou, kde se vzal, stál před ní... -ale v tom se už zase probudila a myslela, že vzteky kolem sebe všechno rozmlátí.
- Aničko, Aničko, ty jsi ale zlobivá holčička! Co s tebou?
- Víš, co? Za to, že jsi tak neposlušná, se nebudeš jmenovat Anička, ale budeš se jmenovat Pavlík Ábrt.
- Pavlík Ábrt ráno vstal, přišel k zrcadlu, ale ke svému obrovskému překvapení zjistil, že je ještě stále Aničkou! Co bude dělat?! Honem zpátky do postele...
- Pavlík to zkusil ještě jednou. Pomalu, opatrně, jakoby bázlivě se došoural až k tomu nebezpečnému zrcadlu, naráz do něj juknul -a hned viděl, že už je všechno v pořádku. Byl tam on. Stál před ním Pavlík. Teda -on sám před sebou stál. Jeho obraz před ním samým stál. On stál před svým samým obrazem. Stáli tam oba dva proti sobě. Už se ničeho nebál.
- Pavlík si docela klidně začal čistit zuby. Ale najednou se mu něco začalo nezdát... Začalo se mu zdát, že ta pasta má nějakou divnou chuť. Čistil dál a ta podivná chuť se zostřovala, stávala se dotěrnější a vlezlejší, až začala Pavlíkovi stoupat do hlavy, tam se zhmotnila a ožila, roztočila se a roztancovala, až sebou třískl na zem. Jak se dodatečně zjistilo -pasta byla otrávená. Otrávila ji Anička. .Když Anička viděla, že Pavlík Ábrt leží na zemi roztaženej jak širokej, tak dlouhej, zatetelila se radostí, zatleskala ručičkama, vzala nebohého Pavlíka za obě nohy a odtáhla ho na balkón. Tam nějakou chvilku vydrží. A potom se uvidí. Zavřela ho tam a odcupitala zpátky, cupky dupky, do postele. Ještě byla vyhřátá od Pavlíka, cha, cha.
- Anička ležela a ležela a přemýšlela, co bude dál. Usnout už se jí asi nepodaří, ten krásnej sen, co měla, se asi nevrátí, ten svět, co vidí kolem sebe, vůbec není tak krásnej, naopak, je ošklivej. Anička neví, co by si s ním měla počít, asi by měla vstát a kopnout do něj -nebo co by vlastně měla udělat, neví, neví vůbec nic.
- Anička vstala a šla se podívat na Pavlíka Ábrta, co tam dělá na tom balkóně. Když tam přišla, Pavlík Ábrt byl fuč. Chvíli tam vokouněla, byla jí zima, potom se zachoulila a šla zpátky.
- Už doopravdy nevěděla, co by tak ještě měla provést, koho otrávit, nebo jakou jinou hloupost vyparádit.
- Asi by bylo nejlepší, kdyby šla do tý školy.
- Protože jinak už se z toho naše milá Anička asi doopravdy posere.
JIŘÍ BERKA
Je mi docela líto, že jsem neměl šanci poznat autora tohoto zajímavého dílka, protože mne Anička nadchla. Berka dokázal zcela nenuceně několikrát začít zcela od začátku a vždy posunout děj dál od pouhého konstatování, že Anička šla do školy. Teď ale na všechno tohle zapomeňte a raději si to sami přečtěte...
- Anička šla do školy.
- Když se ráno Anička probudila, zjistila, že musí jít do školy.
- Anička ráno vstala, umyla se, učesala, najedla a šla do školy.
- Aničko, vstávej, už musíš do školy!
- Aničce se dneska do školy vůbec nechtělo.
- Aničko, moje drahá Aničko, dneska musíš do školy, nevím, jak bych ti to řekl.
- Anička otevřela nejprve pravé víčko, potom levé. Najednou se jí do očí sesypal celý pokoj. Zjistila, ke své nelibosti, že musí jít do školy.
- Kdyby se dnes byla bývala Anička neprobudila akorát na čas, určitě by zaspala, do školy by jít stejně musela, ale alespoň by přišla o první hodinu a to už samo o sobě něco znamená, nemyslíte? Anička sundala z postele nejprve jednu nohu, potom druhou, potom se vrávoravě postavila na obě dvě, jako v mátohách došla k oknu, otevřela je a vylétla rovnou k obloze. A už se nikdy nevrátila. Anička se toho rána vůbec neprobudila. Na všechno se vykašlala.
- Žádná Anička nikdy, nijak a nikde nebyla.
- Až bude někde někdy nějaká Anička, tak docela určitě nebude vyvádět takové hlouposti, jako ta naše.
- Naše Anička zjistila, že už je ráno a honem se převalila na druhý bok a všemožně se snažila aspoň na chvilku ještě o světě nevědět. Znovu usnula a zdál se ji neuvěřitelný sen. Byla královnou v království drahých kamenů a šperků a zrcadel a všechno, co měla kolem sebe, ji na slovo poslouchalo. Proplouvala tím vším a najednou, kde se vzal, stál před ní... -ale v tom se už zase probudila a myslela, že vzteky kolem sebe všechno rozmlátí.
- Aničko, Aničko, ty jsi ale zlobivá holčička! Co s tebou?
- Víš, co? Za to, že jsi tak neposlušná, se nebudeš jmenovat Anička, ale budeš se jmenovat Pavlík Ábrt.
- Pavlík Ábrt ráno vstal, přišel k zrcadlu, ale ke svému obrovskému překvapení zjistil, že je ještě stále Aničkou! Co bude dělat?! Honem zpátky do postele...
- Pavlík to zkusil ještě jednou. Pomalu, opatrně, jakoby bázlivě se došoural až k tomu nebezpečnému zrcadlu, naráz do něj juknul -a hned viděl, že už je všechno v pořádku. Byl tam on. Stál před ním Pavlík. Teda -on sám před sebou stál. Jeho obraz před ním samým stál. On stál před svým samým obrazem. Stáli tam oba dva proti sobě. Už se ničeho nebál.
- Pavlík si docela klidně začal čistit zuby. Ale najednou se mu něco začalo nezdát... Začalo se mu zdát, že ta pasta má nějakou divnou chuť. Čistil dál a ta podivná chuť se zostřovala, stávala se dotěrnější a vlezlejší, až začala Pavlíkovi stoupat do hlavy, tam se zhmotnila a ožila, roztočila se a roztancovala, až sebou třískl na zem. Jak se dodatečně zjistilo -pasta byla otrávená. Otrávila ji Anička. .Když Anička viděla, že Pavlík Ábrt leží na zemi roztaženej jak širokej, tak dlouhej, zatetelila se radostí, zatleskala ručičkama, vzala nebohého Pavlíka za obě nohy a odtáhla ho na balkón. Tam nějakou chvilku vydrží. A potom se uvidí. Zavřela ho tam a odcupitala zpátky, cupky dupky, do postele. Ještě byla vyhřátá od Pavlíka, cha, cha.
- Anička ležela a ležela a přemýšlela, co bude dál. Usnout už se jí asi nepodaří, ten krásnej sen, co měla, se asi nevrátí, ten svět, co vidí kolem sebe, vůbec není tak krásnej, naopak, je ošklivej. Anička neví, co by si s ním měla počít, asi by měla vstát a kopnout do něj -nebo co by vlastně měla udělat, neví, neví vůbec nic.
- Anička vstala a šla se podívat na Pavlíka Ábrta, co tam dělá na tom balkóně. Když tam přišla, Pavlík Ábrt byl fuč. Chvíli tam vokouněla, byla jí zima, potom se zachoulila a šla zpátky.
- Už doopravdy nevěděla, co by tak ještě měla provést, koho otrávit, nebo jakou jinou hloupost vyparádit.
- Asi by bylo nejlepší, kdyby šla do tý školy.
- Protože jinak už se z toho naše milá Anička asi doopravdy posere.
Re: Diskuze
Napsal: ned úno 06, 2011 11:59 am
.. tak jak vám to včera hrálo ?? Příjdu se na vás brzy kouknout, tak pilně trénujte "" A jen tak na okraj, když Vám nebyla dobrá moje kytara, začala mě dcerka Eliška trénovat na flétnuZdeněk píše:Dobrý den, přál bych si, aby sem někdo psal, dalo by se to nějak zařídit?
Mějte se jak chcete a při psaní další písně myslete na flétnu, vhodné noty jsou "C, G, D, E, A", nebo mi dejte rok, a rozšířím výběr o dalších pět:) hoj, ŠtěpánNapsal: stř čer 01, 2011 3:51 pm
ty vado, co se vám do kapely cpe, filharmonik jeden? ať maže na pražské jaro!
Napsal: čtv čer 02, 2011 1:46 pm
Jestli to Eliška dotáhne s flétnou na pražské jaro, snad ji ani nebude mrzet, že si nezahraje s námi.
Napsal: stř srp 10, 2011 11:42 pm
eliška ať si hraje třeba v londýně, ale štěpán ať se k vám necpe! ještě by propískl flétnou kačce buben a alexovi pikolou vydloubával klávesy!
Napsal: pon zář 12, 2011 11:45 am
Takové noční můry zatím nemám, ale díky za starost o náš bezproblémový chod! Houšť!
Napsal: úte říj 04, 2011 10:11 pm
Hlavně by Štěpán mohl někdy přijít na koncert. Ale je fakt, že můžeme být rádi, že po pěti letech zavítal sem.